1A. OTÁZKA: Mohu sloužit Jehovovi bez “nového světla” od Strážné věže?

Otec, který má starost o svého syna, vznáší námitky proti jeho rozhodnutí opustit Strážnou věž. Syn reaguje dotazy na „nové světlo od Jehovy,“kterým tato organizace obhajuje své změny v učení a  obraty o 180 stupňů.

OTEC:    Johnny, neobracej se k Jehovovi zády. Vychoval jsem tě v Pravdě. Jak se můžeš odvracet od nás a od Jehovy tím, že opouštíš Jeho organizaci?

SYN:         Tati, já miluji Jehovu! Opouštím organizaci Strážná věž, protože Mu nepatří. Je to jen skupina lidí, kteří tvrdí, že zastupují Boha.

OTEC:    Já náhodou vím, že je to Boží organizace, synu. Sám jsem si to ověřil, když jsem opustil Katolickou církev, ještě než jsi se narodil. Pravda je pro mne tak vzácná, Johnny.  Prosím, neodvracej se od nás a od Jehovy tím, že bys opustil Jeho organizaci! 

SYN:         Ale, tati, neříkal jsi mi, že děda řekl to samé tobě, když jsi opustil církev – že „opouštíš Boha“?

OTEC:    Ano, synu, ale to je rozdíl. Víš, že odpadlé křesťanstvo nemá pravdu! Nejsou snad církve horší než některé chyby, které vidíš na našich bratrech? Proč jen nemáš s organizací trpělivost? Jestliže je něco špatně, Jehova pošle „nové světlo,“ aby to ve svůj čas objasnil. Je naší odpovědností, abychom trpělivě zůstávali věrní jeho komunikačnímu „kanálu.“1.

SYN:         Tati, mluvíš o trpělivosti s organizací, ale organizace nemá trpělivost. Jestliže bylo devadesát procent Russellových vyučování špatných a hodně z toho, co svědkové Jehovovi nyní nazývají „Pravdou,“ se za posledních padesát let změnilo, jak můžeme ukazovat prstem na křesťanstvo, když my  také po celé roky neměli pravdu?

OTEC:   Já neřekl, že jsme neměli pravdu, synu. Jde jen o to, že pravda potřebovala pročistit. Měli bychom být vděční, že je Společnost natolik pokorná, že připouští své chyby a dostává od Jehovy „nové světlo.“ To je důkazem, že nás Jehova vede.2. 

SYN:         Ale tati, pamatuješ se na ten článek ve Strážné věži ohledně toho, „jak postupovalo porozumění totožnosti ‚nadřazených autorit‘“ z Římanům 13:1?  V tom článku Společnost vysvětluje, jak již v roce 1886 Charles Russell „správně ztotožnil ‚vrchnosti‘ neboli ‚nadřazené autority‘, o nichž se zmínil apoštol Pavel, s lidskými vládními autoritami.“3.  Později, v roce 1929, Společnost obdržela „nové světlo“ a změnila svůj výklad tohoto verše, takže učila, že „vrchnostmi musí být Jehova Bůh a Ježíš Kristus.“ a potom znovu v roce 1961 „nové světlo“ přimělo Společnost ke změně zpět k původnímu názoru, kterému svědkové Jehovovi věřili před rokem 1929 a kterému vyučují nyní – „že pojem ‚nadřazené autority‘ se nevztahuje na Nejvyšší autority — Jehovu a jeho Syna, Ježíše —, ale na lidské vládní autority.“4.  Jak se může „pravda“ změnit tam a zpět jako v tomto případě?  Když se vrací zpět k původnímu názoru a nazývají to „novým světlem,“ jak to může být důkazem, že je Jehova vede? Spíše než „nové světlo,“ tati, mi to připadá, že se „světlo“ kmitne sem a tam. 

OTEC: Synu, pamatuješ se na ten článek ve Strážné věži ohledně „nového světla,“ které je jako loď, co „křižuje ve větru“? V tom článku Společnost prohlašuje: „Vysvětlení dávaná Jehovovou viditelnou organizací jako by se čas od času vracela k původním hlediskům. Ve skutečnosti to tak ale nebylo.“5.  Společnost pokračovala ve vysvětlování, že stejně jako se mění směr lodi napravo a nalevo, jak postupuje kupředu do svého cíle navzdory opačnému větru, je „nové světlo,“ které dostávají, jako „křižování“ duchovní pravdy „proti větru“. Tak vidíš, synu, že jsou tyto změny důkazem, že nás Jehova vede. 

SYN:         Tati, když loď křižuje proti větru, obrací se vždy o 180 stupňů a pluje v naprosto opačném směru?

OTEC: To ne, synu, ale Společnost nikdy nezměnila svůj názor natolik, že by vyučovala opak svého původního stanoviska, že?

SYN:         Ale, tati, změnila.  Všiml sis té změny v knize Můžeš žít navždy v pozemském ráji, kterou Společnost vydala v roce 1982 a potom v roce 1989? Na straně 179 ve vydání z roku 1982 prohlašuje: „tím, že to Ježíš řekl, ukázal, že přinejmenším někteří z nespravedlivých lidí ze starodávných měst Sodomy a Gomory budou přítomni na zemi v soudný den. Ačkoli byli velice nemorální, můžeme očekávat, že někteří z nich budou vzkříšeni.”  A tak ve vydání z roku 1982 Společnost říká, že sodomští budou vzkříšeni, avšak nyní otevíráme tutéž stránku ve vydání z roku 1989 a čteme: „Budou takovéto úděsné ničemné osoby během dne soudu vzkříšeny? Písmo ukazuje, že zřejmě nebudou… Ano, lidé ze Sodomy a okolních měst pro svou přílišnou nemravnost utrpěli zničení, z něhož již zřejmě nikdy nebudou vzkříšeni.“ Takže, jak je to, tati? Budou sodomští vzkříšeni nebo ne? Můžeš to nazvat „křižováním proti větru“? 

OTEC:  Dobrá, synu, tak učili něčemu naprosto opačnému, než bylo jejich původní stanovisko, ale nemůžeme to snad nazvat „novým světlem“?

SYN:         No, snad bychom to mohli nazvat „novým světlem,“ kdyby se nevraceli zpět ke svému starému světlu z roku 1952.  V článku ze Strážné věže z 1. června 1952, na straně 338, Společnost tvrdí, že osud sodomských je zpečetěn a že nebude žádný „budoucí soud,“ ke kterému by byli vzkříšeni. A tak, tati, snad vidíš, jak Společnost vlastně prosazuje staré světlo a nazývá ho „novým světlem,“ aby omluvila své obraty v učení o 180 stupňů. 

OTEC: Já – já nevím, synu. . . Vím jenom to, že Jehova vždycky používá organizaci k tomu, aby vedl svůj lid. Jen se podívej na Izraelity. Bůh Jehova ustanovil Mojžíše a Áronské kněze, aby vedli jeho lid, a když se tato organizace za doby Krista zkorumpovala, zorganizoval vedoucí sbor pomazaných křesťanů, který zaujal její místo. Vidíš, že se Jehova vždycky stará o své věrné, i když je organizace zkorumpovaná. 

SYN:         Tati?

OTEC:     Ano, synu?

SYN:         Kdyby byli učedníci věrní Jehovově organizaci, která byla za jejich dnů, následovali by pak Ježíše?

KOMENTÁŘ:
Přátelé, věrnost padělku je nevěrností Bohu Jehovovi. Stejně jako se učedníci za Ježíšových dnů museli rozhodnout, zda následovat organizaci nebo následovat Toho, kdo je „Pravdou“ – samotného Ježíše – stejně tak dnes se „Pravda“ nenachází v nějaké náboženské organizaci, nýbrž v Tom, jenž řekl: „Já jsem ta cesta, pravda a život; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“6.

Napříč dějinami se Boží proroci nalézali jako vyděděnci, kterým bylo nadáváno a kteří byli zavržení vládou a kněžskými organizacemi. Prorok Jeremiáš byl obviněn z nevěrnosti, když naléhal na spolubratry, aby opustili „organizaci“ jeho dní a řekl jim, že „kdo zůstane v tomto městě, zahyne mečem, hladem nebo morem. Kdo ale vyjde a vzdá se Babyloňanům, ten přežije.“7. Ti, kdo byli věrní organizaci, měli Jeremiáše za odpadlického rebela q odvrátili sluch od jeho rady. Místo toho, aby se přidali k Babyloňanům, jak přikázal Bůh, cítili se bezpečněji uvnitř Jeruzaléma, což bylo ústředí Jehovovy organizace. Prorok Jeremiáš je ale varoval: „Přestaňte spoléhat na klamné řeči – prý: ‚Hospodinův chrám…‘“8.